Hrou k společnému úspěchu

„Nikdy bych nevěřila, že se budu držet s naším ředitelem a kolegyní za ruce a ještě budu obklopena dalšími deseti kolegy na prostoru menším než jeden metr čtverečný“, říká Jana, aniž by tušila, že za pár hodin poleze za podpory svých nadřízených do koruny stromu…“Všichni se o ničem jiném v uplynulém týdnu nebavili. Divil jsem se, kolik lidí si začalo tykat a jak se změnilo celkové klima v naší kanceláři“, konstatuje personální ředitel nejmenované společnosti.

Oba komentáře pochází z kurzu týmové spolupráce, který je zde obecně známější pod pojmem teambuilding. Tato vzdělávací metoda se k nám začala dostávat během devadesátých let díky zahraničním manažerům, kteří s ní měli bohaté zkušenosti ze svého předchozího působení ve velkých společnostech. Kořeny teambuildingu nebo také outdoor trainingu vyrůstají v USA, kde byli tímto způsobem připravováni námořníci na přežití v náročných situacích. Dnes se kurzy týmové spolupráce využívají převážně v nově vznikajících pracovních kolektivech, v týmech se stagnující úrovní týmové spolupráce či ve skupinách, kde vznikl problém, na kterém je třeba zapracovat. Většina programů se dlouho předem připravuje a „šije se společnostem přímo na míru“. Tak se můžeme setkat s kurzy zaměřenými na rozvoj komunikace, důvěry v sebe i ostatní, podpory druhého nebo zlepšení strategického plánování a rozhodování, posílení sounáležitosti s firemní kulturou a uvolnění napjaté atmosféry ve firemním prostředí. Všechny kurzy ale většinou mají společného jmenovatele – rozvoj týmové spolupráce a zajištění efektivnějšího fungování týmu.

Prostředkem k výše zmíněným cílům je během kurzů týmové spolupráce hra, při které se člověk chová spontánně a používá stejné vzorce chování jako v každodenním pracovním životě. Nehledí se tak až na samotný výsledek hry, jako spíš na její průběh. Velká váha je přikládána zpětné vazbě. Jednotlivé hry mají svoji posloupnost. Program obvykle začínají hry na seznámení a prolomení ledů (icebreakers), následují hry na podporu důvěry v druhé a sebedůvěry (trust-building activities) a stěžejní část kurzu vyplňují hry zaměřené na rozvoj komunikace, týmové spolupráce a aktivního přístupu k řešení problémů (dynamics). Program obvykle uzavírají strategické hry a techniky (strategic games).

Teambuildingové kurzy jsou založeny na tzv. prožitkové pedagogice. Ta vychází z faktu, že si zapamatujeme nejvíce z toho, co opravdu vykonáme či prožijeme (až 80%). U účastníků se tedy kultivuje návyk učit se životem-prožíváním. Jsou vedeni k diskuzím, analýzám a komentářům k právě prožitým aktivitám a důraz je kladen na širší souvislosti mezi „nevážnou“ aktivitou a vážným osobním a pracovním životem. Tímto procesem se totiž prožitky přeměňují v nové zkušenosti a kvalitně provedená reflexe tak zaručuje transfer nabytých zkušeností a poznatků do podmínek reálného života. Předsudky zde stírá i „neformální“ oblečení či zápal pro úspěch vlastního týmu.

Aby prožitek zanechal výraznou stopu v lidském vědomí, je třeba aby byl silný, nemusí být zákonitě kladný. Z tohoto důvodu jsou naplní kurzů také lanové dráhy a další adrenalinové aktivity. Účastníci při nich mohou poznat nejen chování ostatních kolegů ve stresových situacích, ale hlavně poznat sebe samého a posunout vlastní hranice sebedůvěry. Během kurzů je aplikováno pravidlo absolutně svobodného rozhodování účastníků (challenge by choice). Bezpečnost je vždy kladena na první místo a jedná se s ohledem na zdraví klientů, ale i na „zdraví“ přírody.

V poslední době se setkáváme s novými možnostmi využití outdooru. Společnosti poptávají organizaci programu pro všechny své zaměstnance (až 150 osob, standardní kurzy týmové spolupráce absolvuje většinou maximálně 30 osob). Hlavním cílem je zde motivace, zlepšení vztahů mezi všemi zaměstnanci, podpoření loajality a oživení pocitu sounáležitosti s firemní kulturou. Připravují se také programy pro obchodní partnery jakožto vyjádření poděkování za předešlou spolupráci a výraz vděku za projevenou důvěru.

„…seminář končí, stmívá se. Poslední stručná informace zněla, že máme přijít po večeři na recepci hotelu ve svých týmech, v teplém oblečení a pevných botách…“

Autor: Jiří Papáč, VERTIGO SPORTS, s.r.o.